
Před startem
s manažerem Ladislavem Michálkem - Nový Zéland | Taupo | listopad
2006
81. motocyklová
Šestidenní
Každým okamžikem vidíme,
že atmosféra mezinárodního depa Šestidenní houstne. Start už je za dveřmi,
dokonce už máme za sebou slavnostní zahájení v centru města Taupo. O
tom, jaká vládne v tuto chvíli nálada v týmu Motoklub Jiřetín, jsme
si povídali s tím nejpovolanějším, manažerem Ladislavem Michálkem.
- Láďo, jste zkušený manažer,
ale přesto nám nedá zeptat se, jaké cítíte předstartovní napětí?
Není to zase z naší strany
tolik napjaté. Stihli jsme všechno předat, tedy až na tu jednu ukradenou
motorku. To nás tady všechny strašně mrzí, Vašek Daněk si to určitě
nezasloužil. To byl náš jediný problém, jinak jsme motorky předali bez
jediného šlápnutí vedle, dá se říci, že bezproblémově.
- Máte za sebou sedmnáct tisíc kilometrů dlouhou cestu na Nový Zéland.
Všechno klaplo, všechno funguje, od kuchařů, přes najížděče až k jezdcům?
Určitě bych nehodnotil
kuchaře, to musíte spíš vy, já hodnotím doprovod a věci kolem motorek,
jako třeba vyložení kontejneru. To proběhlo suprově. Když jsme na kontejner
ještě čekali, byly trochu nervy.To ale už znám z Brazílie. Nebyl jsem
sice klidný, ale snažil jsem se nedávat to na sobě znát. Transport však
dopadl v pohodě. V kontejneru bylo všechno přeházené, ale celníci to
vrátili alespoň zpátky do krabic. Myslím, že v Brazílii bylo vše o hodně
horším stavu, než tady. Doufejme, že příští rok v Chile to půjde rychleji.
Dvakrát jsme čekali skoro jako poslední. Tady byl na místě sice už čtrnáct
dní, možná mezi prvními, a tak zůstal na konci fronty … Na nás vyšlo
jedno z posledních míst, ale s námi čekali ještě Finové, Španělé a Poláci.
- Jak vypadá nálada v
týmu těsně před startem?
Myslím, že to je dobré,
někteří už dokonce skákali i bungee jumping nedaleko od nás, třeba Martin
Kuklík s Honzou Zarembou. Doufám, že ten získaný adrenalin je do soutěže
neopustí. Kluci jsou nažhavení a musí vystrkovat růžky i někde jinde,
než jen na motorce. Mají ale před startem zakázány rychlé čluny, aby
se někdo neutopil.
Dneska při slavnostním zahájení kluci také přišli na jiné myšlenky.
Zůstal jen stín s ukradenou motorkou. Alespoň, že sem Vašek nejel zbytečně.
- Jak vidíte první den
soutěže?
Určitě se hned od začátku
budeme snažit ukázat co umíme, z toho se to odvíjí. Nepojedeme na dojetí,
budeme závodit. Až v pondělí se dozvíme, kolik je skutečně přihlášených
klubových týmů a pak poznáme, jaké máme soupeře. První den se mají jet
časy „B“ a pořadatelé ještě trochu předělávají dojezdy ve vložkách,
dávají tam takové retardéry, aby jezdci nepřilítli do cíle na plný plyn.
Mohou zastavit až třicet metrů za cílem RZ. Jízda vlevo už je snad vžitá,
všichni si to uvědomují a jezdí v pohodě. Motorka je na to navíc lepší
než auto. Další poznáme až v úterý, až se to odlepí a budeme mít za
sebou první časy. Porovnáme, jak jedou první jezdci, pak naši kluci
a jejich největší soupeři a budeme chytřejší. Podle časů se ukáží Australané
a Novozélanďané, o nichž toho zatím moc nevíme, kromě toho, že tu na
zdejších tratích dlouho před začátkem trénovali a mají je najeté.
- Jsou slíbené nějaké
prémie za umístění?
Sponzoři říkali něco o
překvapení, ale to bych teď neřešil. A od kluků jsem neslyšel, že by
závodili kvůli nějaké finanční motivaci. Vědí, že je enduro náročný
sport a že to sponzory stálo hodně peněz a nás úsilí, abychom tady teď
mohli být. Start týmu stojí přes tři miliony korun a peníze se někde
museli sehnat. Jezdci si to uvědomují. Neplatili nám peníze za to, že
mohou startovat, jako i u některých jiných týmů.
Děkujeme
za rozhovor
Autor:
Ivo Helikar