Bratrské soutěžení - Nový Zéland | Taupo | 9. 11. 2006

Víťa a Martin Kuklíkovi odcestovali do novozélandského Taupa na svoji první společnou motocyklovou Šestidenní. V barvách Motoklubu Jiřetín mají bratři z Vlašimi před sebou start v  prestižní klubové soutěži. Letos sice doma obhájili titul v družstvech, ale u protinožců jedou s rozdílnými ambicemi. Čtyřiadvacetiletý Víťa je současnou domácí soutěžáckou jedničkou a patří v trojici s Janem Zarembou a Romanem Michalíkem k favoritům, zatímco devatenáctiletý Martin, srdcem zatím víc motokrosař, ale už letošní trojnásobný mistr republiky v enduru, bude sbírat zkušenosti v týmu s Tomášem Dokoupilem a Martinem Malátem.

- Neměli jste chuť i tady v Taupu startovat společně, když vám to tak dobře jde doma?
Víťa: Chuť bychom měli, ale bylo by to finančně náročné a hlavně nebyl čas na přípravu, kterou Šestidenní tak daleko od Evropy vyžaduje. Proto jsme přivítal nabídku Motoklubu Jiřetín, který to má dobře připravené. Nejedeme sice v jednom družstvu, ale jinak v Taupu bydlíme spolu na pokoji, společně chodíme na rychlostní vložky, prostě jako doma.

- Společná byla i příprava před odletem?
Martin: Samozřejmě. A protože se už předem vědělo, že v okolí Taupa nás čeká píščitohlinitá trať, tak jsme jezdili na písku hlavně v Záboří nad Labem. Dost mi to pomohlo. K tomu jsme se každý den věnovali fyzičce, a když jsme nejezdili, připravovaly se motocykly. Byla to honička.

- Jaký je, Martine, starší brácha učitel?
Martin: Víťa mi hodně pomáhá. Těch rad jsem dostal moc, ale to je dobře, protože enduro je náročná disciplína. Takže hlavně mám jet hlavou, šetřit síly i motocykl. Je před námi šest dnů a jak se ukazuje, budou hodně těžké.

- Čím bude trať téhle Šestidenní specifická?
Víťa: Zatím jsme prošli měřené úseky. Enduro testy vedou jen lesem a ukazuje se, že to bude tak napůl písek a napůl hlína. Vyjedou se koleje, bude to hodně rozbité. Zvlášť pro nás v klubových týmech, které startují až na závěr. Martin na tom bude o něco lépe, má číslo 323, ale já mám 579. Padat se bude hodně. A vzhledem k tomu, že je to dost úzké, mezi stromy to bude i nebezpečné. Obtížně se pak i předjíždí. Musíme být trpěliví.

- Jaký je zatím váš největší zážitek z Nového Zélandu?
Víťa: Určitě jízda vlevo. Auto tady sice neřídím, ale pečlivě sleduji cestu. Na motorce to snad bude snazší si zvyknout. Jinak krajina je skutečně nádherná, už jsem toho s endurem hodně procestoval, ale nic hezčího jsem zatím neviděl.
Martin: Krajina se mi líbí, jízda vlevo je také zážitek a já mám ještě jeden trochu zvláštní zážitek navíc. S Honzou Zarembou jsme si užili místní bungee jumping. Kousek o našeho motelu je řeka Waikato a tam se dá skočit do hloubky 46 metrů. Tak jsme si to s Honzou vyzkoušeli.

Děkuji za rozhovor

Autor: Ivo Helikar

Sledujte web CK True Travel, najdete v něm nejen zajímavé informace, ale i ceny - např. levné letenky s Korean Air.

www.novyzeland.org - fotografie z Nového Zélandu, Austrálie a Pacifiku | www.aotearoa.cz - informace o Novém Zélandu